Dánové mají smørrebrød, Italové bruschettu, Francouzi tartine, Švédové smörgås. Ale Češi? Ti už po generace nedají dopustit na svoji vlastní specialitu. Obložený chlebíček milují už déle než století. Delikatesu, kterou dokážete sníst na dvě až tři kousnutí, od té doby najdete na každé pořádné domácí hostině – ať už jde o svatbu, oslavu narozenin nebo víkendové posezení s přáteli.
Sázka na lahůdky ale může být také zajímavý byznysový plán, což dokázal už začátek minulého století, kdy v Praze vzniklo věhlasné lahůdkářství Jana Paukerta. Dnes v těchto šlépějích kráčejí Libeřské lahůdky. Firma se stomilionovými obraty, jež vznikla vlastně nenápadně. To, když zakladatelka Jindřiška Šindelářová začala ještě před sametovou revolucí prodávat obložené bagety na Hlavním nádraží v Praze. Získaly na oblibě u zákazníků, a pak je – bez velkého ohledu na svůj volný čas nebo zdraví – připravovala další desítky let pro stále větší počet prodejen.
Dnes už firmu řídí druhá rodinná generace, ale podnikavý a extrémně pracovitý duch zakladatelky je v ní cítit pořád. Jiří a Jitka Kulhánkovi se snaží z Libeřských lahůdek udělat značku, která se nebude orientovat jen na Prahu, ale na širší region. Aby uspěli, rozšiřují nabídku o zdravější produkty, modernizují pobočky a oslovují mladší zákazníky.
Obrazovku musí umět ovládat prodavačka
S modernizací poboček jim radí firma Maranko, která do každé z prodejen vždy umisťuje také interaktivní panely. „Dnes už jich Libeřské lahůdky v rámci celé sítě využívají okolo padesáti nebo šedesáti. Každá signage obrazovka Philips je zároveň vybavena softwarem Artemis One, s jehož pomocí mohou majitelé jednoduše měnit veškerý obsah. Ať už jde o aktuální nabídku, historická videa nebo produktové hity,” vysvětluje Richard Mikl, jednatel Maranka.
Dokud byla prodejna jedna, tlak na jednoduchou správu obsahu nebyl tak důležitý. „Ve chvíli, kdy Libeřské lahůdky rostly, si však jejich majitelé uvědomili, že zdaleka ne na každé prodejně mají k dispozici člověka, který bude neustále schopný a ochotný představovat nabídku pomocí tradičních černých tabulí a kříd, a přitom to bude vypadat čistě a vkusně,” doplňuje Richard Mikl.
Právě to řeší software Artemis One, jenž bývá součástí signage obrazovek Philips. Je koncipovaný tak, aby obrazovky zvládl obsloužit každý. Stačí udělat pár jednoduchých úkonů, s jejichž pomocí si vyberete z přednastavených grafik, videí nebo dalších materiálů, co má na které obrazovce běžet.
„Z praxe víme, že jednoduchost je v případě rychloobrátkových podnikání zásadní. Zvlášť ve chvíli, kdy se z jednotek prodejen stává síť, jejíž prodejny jsou rozptýleny po různých částech města nebo několika krajích. Pak přestane být prakticky možné ukočírovat veškeré aktivity a obsah musíte svěřit lidem, kteří na prodejně právě jsou. A ti potřebují program, s nímž to dokážou na pár kliknutí a bez rizika chyby. Zkrátka si jen vyberou z galerie, co právě zobrazit a znovu se jdou věnovat zákazníkům,” vysvětluje Leoš Lemberk, Sales Manager značky Philips Signage ve střední a východní Evropě.
Zpátky na nádraží
Obrazovky mají tu výhodu, že se dokážou na rozdíl od tradičních plakátů měnit několikrát denně. „Už opravdu dlouho jsme napříč segmenty nedělali žádnou provozovnu, která by obrazovek nevyužívala. Tím, že se u nich dá jednoduše nastavit míra světelnosti nebo barevných kontrastů, se hodí do tradičních provozoven i minimalistických obchodů či kaváren,” uzavírá Richard Mikl.
Příběh Libeřských lahůdek mezitím opisuje zajímavý oblouk. Nejnovější prodejna se právě teď připravuje na pražském hlavním nádraží. Tedy v místě, kde celý příběh firmy kdysi dávno začal. Má být vlajkovou lodí a určitě bude stát za návštěvu. Když ne kvůli obrazovkám a hravému pojetí, tak pro delikatesy, které jsou pro cestu jako stvořené.
Zdroj: PPDS
