Dnešní svět zobrazovacích technologií dokáže být pořádně matoucí. Internetem poletují mraky nemilosrdných anglických zkratek, které dokážou laikovi pořádně zamotat hlavu. Pak se do toho vložili výrobci a vymysleli si vlastní obchodní názvy. Asi jako když chcete lék ibuprofen, ale v lékárně najdete Ibalgin, Nurofen a Brufen. Pojďme si objasnit, jaké technologie dnes můžete v televizi nebo monitoru pořídit, k čemu jsou dobré a na které marketingové názvy si dát pozor. Nejdůležitější je základní typ podsvícení.
Co je to podsvícení a proč je důležité?
Základní odpověď je nasnadě: obrazovky přece svítí. Typ podsvícení určuje, jakým způsobem obrazovka světlo vyzařuje a jak s ním pracuje. To určuje tři základní a důležité parametry obrazu – jas, kontrast a barvy. A i když najdete spoustu zkratek pro technologie různých výrobců, v obchodech se vlastně setkáte se dvěma základními typy: OLED a LED. Druhý zmiňovaný skrývá technologii LCD a náze LED vlastně používají obchodníci jenom pro zdání něčeho novějšího, protože LCD je z těchto dvou technologií starší. Oba dnešní základní typy mají své výhody a nevýhody a nedá se moc říct, že by jeden typ byl jednoznačně lepší než druhý – je tedy třeba se zamyslet, co vlastně a čemu chcete.
OLED: dokonalý kontrast, ale vysoká cena a nižší svítivost
Zkratka OLED skrývá organic light-emitting diodes, česky organické světlo vyzařující diody. Organické, protože obsahují organické elektroluminiscenční materiály, které jim pomáhá svítit. Zkrátka, není to obyčejná LEDka, kterou si dnes šroubujete do lampy. Hlavní výhoda však spočívá v tom, že každý jeden pixel má vlastní diody, červenou, zelenou a modrou (RGB), které podle dodaného proudu produkují světlo a podle intenzity se míchá výsledná barva a svítivost. Bez proudu tedy nesvítí a zůstává černý. A právě v tom tkví celé kouzlo OLED podsvícení. Vedle sebe můžete mít jeden vypnutý a jeden zapnutý pixel, což vytváří vlastně nekonečný kontrast – plný rozdíl mezi světlem a tmou, na rozdíl od LCD, kde máte stínítko ve formě tekutých krystalů, kterým světlo stále částečně prosvítá. V neposlední řadě je výhodou také to, že absence stínítka znamená tenčí provedení.
Nevýhodou je, že tahle drobounká světýlka jsou choulostivá. Když jim dáte proudu moc, tak je prostě a jednoduše spálíte. Zůstane vám pak obraz vypálený do obrazovky, což rozhodně nechcete. Ve výsledku výrobci vyvažují dva veledůležité faktory: svítivost a životnost. Čím míň světla budou OLED panely produkovat, tím dýl vydrží. Jenže nižší svítivost znamená taky nižší kvalitu obrazu a nevhodnost do světlých prostor. Nejmodernější panely se učí tohle dilema řešit různými způsoby, třeba použitím více vrstev, které se střídají, aby si mohly odpočinout, extra chlazením nebo dokonce nuceným vypnutím panelu.
Velká nevýhoda OLED panelů je cena – jsou prostě a jednoduše drahé na výrobu, navíc to platí dvojnásob pro velké formáty a herní monitory. Proto taky za 77“ OLED low-end televizor zaplatíte snadno dvakrát víc než za stejnou velikost LCD v prémiovém provedení.
LCD: parádní cena a neohrožená svítivost, ale nižší kontrast a slabé pozorovací úhly
Pod zkratkou LCD najdete liquid crystal display, česky obrazovka s tekutými krystaly. A právě v těchto krystalech se skrývá hlavní rozdíl a funkce ovládání světla u LCD panelů. Tam, kde se u OLEDu rozsvěcují a zhasínají jednotlivé pixely, vlastně jejich RGB subpixely, najdete LED světýlka, která neustále svítí, obraz vytváří až barevné filtry a jejich stínění pomocí vrstvy tekutých krystalů. Kromě toho je potřeba polarizovat, rozptylovat a zaostřovat světlo, dodat elektřinu tekutým krystalům i LEDkám a celé to pěkně zabalit a rozvrstvit – to v praxi znamená, že máte v panelu nejednu funkční vrstvu navíc, nevyhnutelně tedy bude provedení tlustější.
Další, a tou největší, nevýhodou je daleko menší kontrast, ono s tím nekonečnem se těžko porovnává. Může za to základní princip stínění pomocí tekutých krystalů – ty jsou uspořádané do vrstvy a pomocí proudu se otáčejí, aby blokovaly nebo propouštěly světlo. V praxi to ale znamená, že světlo prosakuje skrz zavřené krystaly a proto černá není nikdy opravdu černá, spíš taková tmavě šedá. Zároveň pak záleží taky na tom, jestli se díváte zpříma nebo ze strany – ze strany světlo prosakuje víc, takže barvy a kontrast se ztrácejí.
Velkou výhodou LCD panelů je fakt, že větší LEDky snesou víc, takže umožňují daleko větší svítivost. Obzvlášť modernídirect-litpanely (zpříma podsvícené, tedy s LEDkami po celé ploše) dokážou vyprodukovat až komicky vysoké hodnoty zářivosti v desítkách tisíc nitů. Zároveň se nepřepalují tak snadno jako OLEDové subpixely, takže mají mnohem delší životnost.
Cenu už jsem zmínil u OLEDu, je prostě nižší. Obzvlášť u základních panelů, které nabízejí pouze okrajové podsvícení – tyhle obrazovky pořídíte za hubičku i v obřích velikostech.
To však neznamená, že by LCD neuměly prémiové provedení. Pokročilejší Mini LED LCD panely napodobují organické zhasínání OLED pomocí rozdělení do stmívacích zón (dimming zones), které zhasínají nebo snižují intenzitu světla podle potřeby. Pokud je jich v rámci přímého podsvícení hodně, tak se dokážou hodnotou kontrastu velmi přiblížit OLEDům. Jasně, cenovka pak jde nahoru, takže, abyste to neměli lehké, najdete i šedou zónu horších OLEDů a lepších LCDček, které stojí stejně. To je pak čas se zamyslet nad svými prioritami a potřebami, jako je okolní osvětlení, velikost obrazovky, rozpočet a tak dále.
Zdroj: vlastní, cnet.com, tomsguide.com
